úterý 8. dubna 2014

DROBEK PRO BALETKU

V posledních dnech jsem to tu nechala tak trochu obrůstat mechem. Přes den nebyl čas, po večerech chyběla energie. Do toho nemocná Adélka, následně já. Přesto jsem se snažila alespoň občas nakouknout, co je nového na mých oblíbených blozích. Na tom, který jsem vždy otevírala jako první a těšila se na každý příspěvek, se dlouho nic nového neobjevilo. Množství komentářů pod  jedním z nich jsem přehlédla a tak jsem se až včera v noci prokousávala tou změtí názorů, postojů, soudů
a domněnek. Pokoušela jsem se pochopit to, co je pro mě nepochopitelné a vyvodit z toho /i pro sebe/ nějaký závěr.
A tohle je můj VZKAZ PRO BALETKU:

Markétko, jste jednou z mých 16ti /slovy šestnácti:-)/ laskavých čtenářek. A proto doufám a věřím,
že se k Vám snad dostane...
Z vašeho blogu na mě vždycky svítilo Slunce. Ikdyž bylo někdy za mrakem.
Líbila se mi úspornost ve vašich komentářích. Každé slovo mělo svůj význam a váhu.
Vaše fotografie. Dar vidět a zachytit detail. V přírodě. V náladě dětí. V jejich radosti i trucu.
Z věcí obyčejných a přehlížených vytvořit něco nového a krásného.
Vaše odvaha přiznat pochybnost, smutek i únavu...

Nabídla jste otevřenost, pravdivost a také všední každodennost. Žádná nakašírovaná idylka.
A přesto se i tahle úplně obyčejná životní pouť /ovšem sdílená veřejně na blogu/ stala - díky anonymním kritikům - cestou minovým polem...
Nenechte se jimi odradit ani znechutit. I blog se dá zpřístupnit je pro zvané čtenáře...
Někde jsem četla, že "zlo vládne, když dobří lidé zahálejí"- někdy stačí, když mu ustoupí.
Většinou proto, že jsou jím příliš raněni a zaskočeni.
Nenechte si vzít to, co Vám dělalo radost. Nebyla jste jediná :-).
Přeji Vám hodně štěstí- a tahle virtuální kytka, ta je pro Vás. 
Za statečnost.
K.V.




úterý 11. března 2014

ZMĚNY A PROMĚNY

Adélčiny rychle se rozvíjející pohybové aktivity byly impulsem ke změně, kterou jsem měla v hlavě už dlouho. Šlo mi o několik věcí - zpřístupnit prostor pod jedním z oken, obývací část celkově odlehčit, vymyslet pro nás vhodnější odpočinkový "solitér" a hlavně si maximálně zjednodušit úklid. Zásadním krokem bylo zbavit se poněkud těžkotonážní a /už/ nevyhovující rohové sedací soupravy.
Přes staré dobré Aukro se mi to podařilo v řádu několika týdnů - a když si jí nový majitel odvezl, pochopila jsem, jak nesmyslně byl náš obývací prostor "zazděný". Najednou jsem měla pocit, že máme doma taneční sál...

A tak nastal první "provizorní" přesun, který ale nakonec asi chvíli vydrží, protože se osvědčil -
to, co bylo v prostoru, našlo své nové místo u zdi. A spolu s ním našli domov i plyšáci, kterými
byla Adélka po svém narození obdarována...


K masivní sedačce jsem místo konferenčního stolku kdysi STRAŠNĚ chtěla truhlu. Sehnali jsme krásný kousek, ale dílo zkázy bylo dokonáno - zkuste si NĚCO TAKOVÉHO postavit doprostřed pokoje...

No a to, co se původně krčilo v rohu místnosti u knihovny, dostalo /alespoň na chvíli/ svůj zasloužený prostor.
Můj muž naopak kdysi STRAŠNĚ toužil po elegantním a designovém křesle, ve kterém si hodlal číst. Seděl 
v něm všehovšudy třikrát, nečetl si v něm snad nikdy. To spíš já. Ale ani tak mi nepřirostlo 
k srdci - nemám prostě ráda kožené potahy :-).

Ve finále si ale zažilo svých 15 minut slávy /poté nás opustilo navždy/. V naší náhle prostorné domácnosti bez sedačky se stalo pověstným "zlatým Grálem". Jediným místem, odkud bylo možné pohodlně a s nataženýma nohama sledovat televizi. Žádný rozkol se kvůli tomu nekonal, celkem demokraticky jsme se střídali
a s překvapením zjišťovali, jak moc může být člověk zařízením svého bytu limitován a jak moc ho osvobodí, když se něčeho zbaví...
Aby ovšem záhy začal přemýšlet, čím to nahradí.
Ale o tom zase příště.

pondělí 17. února 2014

ŠEST MĚSÍCŮ

Je s námi už půl roku. 
Právě dnes jsem jí v pusince na spodní dásni nahmatala první dva klubající se zoubky. 
Do tvarovací hmoty jsem otiskla její malé dlaně a chodidla. 
Dopoledne profňukala, odpoledne jsme jí s babičkou - u příležitosti jisté důležité společenské události - koupily první slavnostnější "outfit".
Je hodně drobná a váží méně, než by měla. Zároveň je ale neuvěřitelně pohyblivá a mrštná - hrací podložka už jí dávno nestačí, plazením se pohybuje po celém obývacím pokoji, leze pod jídelní stůl i do kuchyňského koutu. V posledních dnech zkouší jít na kolínka a když se jí to podaří, péruje...
Je znát, že už by chtěla sedět, v ideálním případě stát. Je netrpělivá, živá, popudlivá a neuvěřitelně zvědavá. Krásně se směje. Miluje návštěvy u nás doma a ráda si prohlíží nové tváře. 
Pomalu si začínám skládat obrázek o tom, jaká osobnost nám roste před očima...
Už teď začíná být jasné, že bude pěkný rarášek. A bude potřebovat láskyplnou, trpělivou, ale také pevnou ruku. Charakteristiku svého hvězdného znamení zatím docela dobře naplňuje. 
Je to naše malá lvice.
Před půl rokem jsem netušila, že moje láska k ní bude stále intenzivnější a bude narůstat každým dnem. 
A stejně tak i strach, který si v sobě ponesu už napořád...
 
   

ONE WOMAN SHOW aneb "říkejte mi PANE"

Předesílám, že sport v televizi zásadně nesleduju. České sportovce podporuju spíš tak nějak v duchu
a všechny masové akce typu kolektivního fandění, jsou mi naprosto cizí. Olympiáda v Soči na mém postoji nemohla nic změnit. S ohledem na místo konání spíš naopak. Otevřeně přiznávám - jde to mimo mě. Ale
i přes mé totální ignoranství se občas stane, že cítím dojetí a hrdost i trochu zvláštní smutek.Třeba když si jedna taková sympatická /a do této chvíle v podstatě neznámá/ snowboardistka z Vrchlabí, která si na památku jinýho /mě opět neznámýho/ polskýho sportovce, na závody maluje pod nos knír. A tak si ho teda
na ten nejdůležitější závod svýho života vykreslí v národních barvách a pak si prostě na tom svým prkně sjede olympijskou trať s takovou chutí, radostí a suverenitou, že by vlastně bylo s podivem, kdyby to měl vyhrát někdo jinej, než ona /abych si neprotiřečila - viděla jsem to krátce na záznamu v repríze a vážně mě to dostalo/. Reakce českého týmu, který na její počest /s vynalézavostí sobě vlastní/ využil zlaté podšívky bund k tomu, aby demonstroval radost ze získání zlaté medaile, byl už jen pověstnou třešničkou na dortu toho fantastického úspěchu.
Strašně krásnou.
zdroj: www.iSport.cz


pondělí 3. února 2014

HAPPY WINTER DAYS

...aneb něco pro radost a také pro zahřátí. Do téhle šály jsem se zamilovala na první pohled a teď, když jí
v mrazivých dnech nosím, se láska prohloubila do té míry, že zvažuji, jestli jí ještě nepořídím sestřičku
v šedém provedení...  

sobota 1. února 2014

DROBEK VÁLECÍ

Já se teď moc neválím. Respektive - neválím se vůbec, ale Adéla to zvládá i za mě. Postel v ložnici slouží jako jeden z alternativních tréninkových prostorů v našem bytě. Nemusím sice trnout, že se ducne do hlavy 
o podlahu, ale zase je nezbytná polštářová "obloha", protože ani moje přítomnost a dohled už nezaručuje, 
že její pohyb nebude rychlejší než moje ruka. Naše holčička je stále aktivnější, pohybem "píďaly" uskutečňuje svoje první přesuny a úspěšně nás zneklidňuje tím, jak rychle už je dokáže provést. I z těchto důvodů se dost výrazně mění podoba našeho obývacího pokoje, kde trávíme většinu dne. Změnu jsem plánovala a Adélčiny rychle se měnící potřeby to jen uspíšily - zatím jsme ve stadiu krátkodobého provizoria, které sice překvapivě má své nesporné výhody, ale esteticky mě moc neuspokojuje.
 Snad tomu bude brzy konec. Ale o tom zase příště...    

čtvrtek 23. ledna 2014

EX POST

Ačkoliv jsem na sobě letos nepociťovala žádné zásadní vánoční naladění, s příslušnou výzdobou jsem se překvapivě nějak nemohla rozloučit. Adventní svícen sice zmizel hned poté, co vypršel jeho čas, ale byl velice rychle nahrazen jinou alternativou, na které jsem zužitkovala nejen smrkové chvojí, ale také nevyužité cukrářské zdobení na pečivo.Vánoční stromek u nás "strašil" až do uplynulého víkendu - přestože jsem striktní zastánce tradice a z domu musí nejpozději po Třech králích, letos vydržel ještě o 14 dnů déle. Částečně proto, že jsem teď prostě víc doma a svítící stromek mi prozářil i tmavý den a také proto, že jsme letos měli po dlouhé době borovičku, která nijak neobtěžovala padajícím jehličím...
Tak - a o "svátcích po svátcích" je to už opravdu vše.