ZMĚNY A PROMĚNY

Adélčiny rychle se rozvíjející pohybové aktivity byly impulsem ke změně, kterou jsem měla v hlavě už dlouho. Šlo mi o několik věcí - zpřístupnit prostor pod jedním z oken, obývací část celkově odlehčit, vymyslet pro nás vhodnější odpočinkový "solitér" a hlavně si maximálně zjednodušit úklid. Zásadním krokem bylo zbavit se poněkud těžkotonážní a /už/ nevyhovující rohové sedací soupravy.
Přes staré dobré Aukro se mi to podařilo v řádu několika týdnů - a když si jí nový majitel odvezl, pochopila jsem, jak nesmyslně byl náš obývací prostor "zazděný". Najednou jsem měla pocit, že máme doma taneční sál...

A tak nastal první "provizorní" přesun, který ale nakonec asi chvíli vydrží, protože se osvědčil -
to, co bylo v prostoru, našlo své nové místo u zdi. A spolu s ním našli domov i plyšáci, kterými
byla Adélka po svém narození obdarována...

K masivní sedačce jsem místo konferenčního stolku kdysi STRAŠNĚ chtěla truhlu. Sehnali jsme krásný kousek, ale dílo zkázy bylo dokonáno - zkuste si NĚCO TAKOVÉHO postavit doprostřed pokoje...

No a to, co se původně krčilo v rohu místnosti u knihovny, dostalo /alespoň na chvíli/ svůj zasloužený prostor.

Můj muž naopak kdysi STRAŠNĚ toužil po elegantním a designovém křesle, ve kterém si hodlal číst. Seděl 
v něm všehovšudy třikrát, nečetl si v něm snad nikdy. To spíš já. Ale ani tak mi nepřirostlo 
k srdci - nemám prostě ráda kožené potahy :-).

Ve finále si ale zažilo svých 15 minut slávy /poté nás opustilo navždy/. V naší náhle prostorné domácnosti bez sedačky se stalo pověstným "zlatým Grálem". Jediným místem, odkud bylo možné pohodlně a s nataženýma nohama sledovat televizi. Žádný rozkol se kvůli tomu nekonal, celkem demokraticky jsme se střídali
a s překvapením zjišťovali, jak moc může být člověk zařízením svého bytu limitován a jak moc ho osvobodí, když se něčeho zbaví...
Aby ovšem záhy začal přemýšlet, čím to nahradí.
Ale o tom zase příště.