pondělí 30. srpna 2010

DROBKY Z HRADU TOČNÍK

Točník tvoří legendární a trochu
zašmodrchanou dvojici
se sousedícím Žebrákem.
Zatímco Žebrák je níže položený
a jeho dominantou je vysoká věž,
k mladšímu a rozlehlejšímu Točníku
musíte do kopce. Král Václav IV.,
který zde rád a často pobýval,
ho nechal postavit poté, co mu
Žebrák přestal vyhovovat a zatoužil
po hradu pohodlnějším a bezpečnějším.
Traduje se, že když zde v roce
1600 měl přenocovat císař Rudolf II.,
byl údajně tak vyděšený historkami
o zdejších strašidlech,
že celou noc ani oka nezamhouřil...
/z knížky "Za strašidly na hrady a zámky 2"/




Při zpáteční cestě do Prahy jsme to vzali trochu oklikou přes Okoř, kde jsme se zastavili na večeři v místním penzionku s vyhlášenou kuchyní. Zpětně lituju, že jsem podlehla lenivosti a také mírnému ostychu a nefotila víc...rozhodně bylo co...Tak kdybyste náhodou měli cestu kolem, doporučuji - kouzelné prostředí a vynikající jídlo - http://www.hotelokor.com/_cs/restaurant.html.





pátek 27. srpna 2010

POVRCHNÍ DROBEK O MUŽÍCH



Miluju módu ulice. Tu každodenní, kterou potkáte  při chůzi městem, v metru, při čekání na tramvaj, nebo při rychlém obědě v restauraci. Módu, kterou nosí normální lidé. Módu, kterou nosí MUŽI.
Při pohledu na "ilustrační" fotografie je ale jasné, že tohle nejsou typy chlapíků, které ráno potkávám, když jdu koupit rohlíky... No, nepotkávám. Ale chtěla bych... A tak občas utíkám do virtuálních ulic světových velkoměst a hltám fotografie neobyčejně "obyčejných" mužů, kteří se v Praze vyskytují převážně v početných hloučcích turistů ze zahraničí. Vím, že i v tomhle "oboru" je  znát obrovský posun /doma chovám zářný příklad :o)./ Nechci paušalizovat ani zabřednout  do polemik o ponožkách, sandálech, obrendovaných firemních tričkách, o oblibě tříčtvrtečních kalhot z "vietnamských salonů"... Nebylo by to fér. Protože na  rozdíl od těch fešáckých chlápků na  fotkách s sebou jejich čeští vrstevníci stále vlečou stopy čtyřiceti let, kdy byl styl, elegance a osobitost viditelná tak maximálně ve filmech s Oldřichem Novým. A také proto, že každý, kdo se rozhodne "neřvat s davem" a oblékat se po svém, na to musí po všech stránkách mít. Ani ne tak ve šrajtofli, jako v hlavě..a  tak věřím ve světlejší zítřky.

 



středa 25. srpna 2010

DROBEK PRVNÍ - ZAHAJOVACÍ

Když jsem si začala poprvé pohrávat s myšlenkou založit blog, netušila jsem, že napsat PRVNÍ příspěvek bude tak těžké. A přitom vlastně  o nic  nejde - jen ten pomyslný "čistý papír"/zhmotněný do plochy na obrazovce počítače/ je najednou výzva. Nepokazit to hned  na  začátku.
Nezaneřádit ten otevřený prostor záplavou zbytečných slov.
Psát jen to podstatné.
Zaujmout.
Jak to říkal Hemingway, když se mu nedařil začátek nové povídky?
"To chce jenom napsat jednu poctivou větu. Napiš tu nejpoctivější větu, jakou dokážeš." A tak prý  obyčejně jednu poctivou větu nakonec napsal a potom z ní vyšel dál.

O čem chci mít  svůj blog?
O věcech, které mě zajímají, které mě obklopují, které prožívám a  nebo se jimi bavím /což  není samo o sobě nic extra originálního, protože z podobných důvodů si blog založilo 99% lidí/.
Měl by být jakousi formou deníku. Chtěla bych zachytit obyčejné i ty vyjímečnější okamžiky života. A také si občas utřídit  myšlenky. A možná také potřebuju pocit, že hrou se slovy něco tvořím a třeba i sdílím...

Jistojistě se nevyhnu tématu módy, stylu a vůbec krásy v různých podobách.
Fashion blogy mě v posledních měsících definitivně lapily do svých sítí a už mi není pomoci... ALE jsem praktitk. Nakupování nových a nových hadříků, jejich kombinování, vylaďování  a následné focení outfitů přenechám jiným. Ráda se pokochám, popřípadě inspiruji, často i podivím, ale mít blog jen o oblékání ? Nic pro mě :-).
Určitě tu bude něco o jídle, pití a vaření. Příležitostně možná i o restauracích a kavárnách.
ALE foodblog to nebude :-).
Nemám v plánu publikovat tu vlastní povídkovou tvorbu , básní se ode  mně také nedočkáte /nebásním:-)/.
ALE nevylučuji, že si občas pomůžu moudrem nebo veršem nějakého oblíbeného autora...
Co vím určitě - chci tu mít fotky.To je zatím největší výzva. Foťák mám, teď ještě zbývá, abychom se skamarádily...
Držte mi palce - těším se na sdílení :-).
Káča