DROBEK POVÁNOČNÍ A NOVOROČNÍ

Přiznám se, že letos mě předvánoční nálada obešla hodně velkým obloukem.Největší zásluhu na tom paradoxně měl nejmladší člen naší rodiny - je sice sám o sobě nejhezčím a nejzázračnějším dárkem, zároveň ale také elementem, který mi nechal jen minimum času na vymýšlení a realizaci všeho, co k Vánocům patří 

a co jsem dělávala dřív. Navíc jsem se před svátky cítila hodně vyčerpaná a unavená, takže na hrdinství nebyl čas. Pečení cukroví po večerech a nocích bylo odloženo na neurčito - jediný druh, vyrobený na přání pro mého bezva brášku, jsem stihla v pauze mezi Adélčiným dopoledním spánkem a návštěvou paní doktorky. Zbytek dodala místní cukrárna. Dárky jsme objednala s předstihem na internetu a byly vesměs zážitkového charakteru.

V kritické chvíli, kdy už byl nejvyšší čas na jejich zabalení a zároveň bylo třeba ozdobit stromeček, Adélka jako zázrakem spolupracovala - naladila frekvenci "dobrá nálada" a vydržela si i sama hrát.

Na Štědrý den jsme se potkali s několika známými, prošli se přes Karlův most a poklonili se "Pražskému Jezulátku". Kompletní přípravu Štědrovečerní večeře vzala na svá bedra moje úžasná maminka a mým jediným úkolem bylo slavnostně prostřít...

Večer byl přesně takový, jaký má být. Hezký a poklidný.

A všechno, co mělo být v tento den podle mě trochu jinak, je výzva pro nadcházející rok.

Tak ať jsme v něm zdraví, šťastní a svorní.

PF 2014