DROBKY Z BALATONU

V mých dětských vzpomínkách byl Balaton trochu bahnitou kaluží, obklopenou kempem, kde jsem jako malá holka potkala spoustu nových kamarádů a kamarádek.S některými jsem se ani pořádně nedomluvila, ale bylo mi to jedno.Spala jsem ve velkém oranžovém stanu, poprvé ochutnala langoše s cukrem a taky si kupovala zmrzlinu, která měla POKAŽDÉ děravý kornoutek.
V jídelně, kam jsme chodili na večeře, nám den 
co den servírovali cosi na způsob leča.Od té doby ho nejím.Takže když mi můj drahý navrhnul, že bychom letošní dovolenou mohli pojmout netradičně a místo k moři jet k BALATONU,  

příliš nadšená jsem nebyla.Jenže pak do mě začali hučet i naši kamarádi, kteří měli v merku stejnou destinaci a proti přesile tří odhodlaných jsem neměla šanci.Takže - tady jsou moje drobky z Balatonu... 

Hotel,ve kterém jsme byli  ubytovaní, měl několik významných plus - nádhernou zahradu se vzrostlými stromy, dlouhý a velmi pozvolný vstup do vody, venkovní i vnitřní bazén /který byl  i v největších vedrech

k mému úžasu plně obsazený rodinkami s dětmi!/, hezkou hotelovou restauraci s dobrou kuchyní a také wellness centrum s fantastickými masérkami.Měl ale i několik drobných mínusů - personál téměř nemluvil anglicky /vyžádat si u snídaně konvici na čaj byl nadlidský výkon/ a číšníci u večeře připomínali spíše postavy ze zpomaleného filmu - ale kdo by si kvůli tomu kazil dovolenou :-)...     

Siofók je hlavním centrem jižního Balatonu.Je populární díky plážím "Zlatý břeh"a Stříbrný břeh", které jsou rozděleny přístavem.Přestože město neleží na pobřeží moře, jeho klima se velmi podobá středomořskému. Měli jsme možnost se o tom přesvědčit na vlastní kůži - přes den červencové teploty neklesly pod 35°C a nedalo se dělat nic - jen ležet. Ve vodě, na lehátku, ve vodě, na lehátku...a pak se přesunout někam do stínu na pivo.Na procházky a výlety jsme tím pádem vyráželi až po západu slunce. Dvakrát jsme k tomu využili také trajekt na protější břeh jezera.  

   Vesničky na protějším břehu byly malebnější, restaurace vesměs rodinné s tradiční maďarskou kuchyní. Tuhle jsme vybírali podle jednoduchých kritérií - musela být na vinici
s výhledem na Balaton.Když jsme se během cesty nořili stále více do vnitrozemí, nevěřila jsem, že se té slibované vyhlídky dočkám...

  Ale nakonec bylo vše tak, jak jsme si přáli - vinice, jezero i místní speciality s dobrým vínem stáčeným přímo ze sudu...

 Konečný účet nebyl ve výši průměrného čistého platu v ČR /jak by se mohlo zdát/. Spíš naopak - 

jen v maďarských forintech vypadá ta částka závratně :-).

Přivezli jsme si papriku ve všech možných podobách - sušené plody ve svazcích, několik balíčků klasické mleté /každý kuchtík vám potvrdí, že nad tu maďarskou není/, nakládanou papriku i paprikovou pastu...
A většinu už jsme rozdali našim nejbližším a přátelům.Můj drahý se předzásobil kily maďarských klobás a já několika lahvemi vína. A i ty už jsme stihli zčásti vypít, zčásti poslat dál. Protože to je na dárcích z cest to nejlepší - když chutnají...   

,