PODZIMNÍ SVĚTLO
O letošním podzimu jsem ještě před půl rokem měla úplně jinou představu. Byla jsem přesvědčená, že když si člověk něco opravdu přeje /a aktivně tomu pomůže/, tak se "celý Vesmír spojí", aby se to podařilo...
Jenže v mém případě měl Vesmír zřejmě jiné starosti. Nebo má zkrátka s mojí osobou prozatím jinačí plány...Začátek školního roku se tím pádem začal barvit v odstínech, které se mi moc nezamlouvaly...až do okamžiku, kdy jsem si připustila, že život není projekt. A v předem stanoveném termínu se vždycky všechno stihnout nedá. Nevím, jestli zbourání téhle "vnitřní" zdi bylo tak zásadní, ale je fakt, že se mezitím daly do pohybu věci, které rozhodně nebyly na pořadu dne...ale svým způsobem mě zachránily. Protože jsem konečně pochopila význam myšlenky, že člověk nedostane vždycky to, co chce. Ale někdy dostane to, co potřebuje. A že to vlastně vůbec nemusí být špatné...:-)
Nenapíšu, že je to krásné, tvrdím, že je to moudré, a to má pro mě asi větší hodnotu než krásné.
OdpovědětVymazatDěkuji Ef :-)
OdpovědětVymazatA mě to krásné připadá, protože já taky pořád doufám, že vesmír se spojí a všechno bude v pohodě, ale to bych pro to musela něco udělat. Ale ono všechno bude jinak a stejně to nakonec bude fajn. Doufám :-)
OdpovědětVymazatBlanche : Matně si vybavuju, že nějaká východní filozofie pokládá za nejmoudřejší konání NEKONÁNÍ :-). Jinými slovy - jestli je to daný, tak s TÍM STEJNĚ nic nenaděláš...není lepší alibi pro lenochy /a to jsme občas všichni, ne ? ;-)/
OdpovědětVymazatNebo se také lidově říká: "nechat to vyhnít", což je vlastně takový neduchovní ekvivalent ;-)
OdpovědětVymazat