DROBKY VZPOMÍNEK NA PAŘÍŽ
ZDROJ http://hefy.bloguje.cz/ |
NAMALUJE NA OBRÁZCÍCH
V PARKU
V PARKU
PAŘÍŽ ZÁZRAČNOU
JAK O JARMARKU
JAK O JARMARKU
PAŘÍŽ STAROSVĚTSKY SECESNÍ
KDE SE TANČÍ
ZPÍVÁ
ZPÍVÁ
KDE SE JEŠTĚ SNÍ...
/Jiří Žáček/
Je to město, které mi uhranulo. Neřekla bych, že je nejkrásnější.
Ani nejvýstavnější. Pohled z výšky na rovnou plochu s monotónními šedými střechami se s výhledem na malebné panorama Prahy nedá srovnat. Ale jakou má tohle město energii ! V uličkách,
v kavárnách, v parcích, v lidech... Myslím na ten krásný starodávný kolotoč pod Montmartrem...Vybavuji si cestu dolů na Boulevard Clichy...na širokou třídu, o které psával ten prasák Henry Miller :-). Představuji si zástupy lehkých slečen, jež tam korzovaly a jeho milostné románky v kulisách laciných hotýlků, které potom tak barvitě popisoval ...půvab legendární Brasserie Lipp - nejoblíbenější pivnice Ernesta Hemingwaye. Ve dvacátých letech žil svůj "pohyblivý svátek" v ulici kousek od ní v Cardinal Lemoine. Je v jedné z nejživějších /a nejbohémštějších/ čtvrtí - v Saint Germain Des Prés. S pouličními muzikanty, kavárnami, kluby, malými galeriemi, butiky, obchůdky s uměním a šperky. Tam mi došlo, odkud se bere to pověstné kouzlo a šarm Pařížanů - oni jsou zkrátka neustále obklopeni krásnými věcmi ! Není to jen odkaz z historie, je to každodenní součást jejich života... Vzpomínám na "les bouquinistes" - bukinisty na nábřeží Seiny a na poklady, které se u nich dají koupit...a na kavárny a bistra a venkovní sezení s židličkami vždy směřujícími do ulice, protože kterákoliv ulička v Paříži je promenádou a zároveň malým přehlídkovým molem...a pamatuji si krásu výstavní GALERIES LAFAYETTE - místa, kde je koncentrován luxus,šarm a elegance - kde si ke všemu můžete čuchnout , všeho se dotknout a přitom se necítíte hloupě ani nepatřičně. U Louis Vuittona tam mívají frontu jako v zelenině na banány a když jí vystojíte, bude vás možná obsluhovat Slovenka - tak jako nás :-)). ANO - tohle město je POHYBLIVÝ SVÁTEK a ať už jdete kamkoliv, všude si ho nesete sebou. Ikdyž ho ochutnáte jen na pár dní...Papá Hemingway měl pravdu...
jéé, mě se tak stejská, po těch stolečcích a židlích v parku, uličkách, kavárničkách, nočních procházkách ve světlech restaurací, ozdobných žároviček, nebo ranních procházkách než se rozehřeje slunce, po máslových croasantech a kafi, pouličních palačinkách, válení se pod sacre coeur, koupání se u trocadéra s výhledem na eifelovku, procházkách po nábřeží za nocí a za poslechu pouličních muzikantů, bublinách před centre pompidou, hudně v metru,....kurniiik, já tam chci zase!!! :'(
OdpovědětVymazat@: Nevím,proč právě na podzim na mě padá ten "stesk" po Paříži...myslím na na ni, čtu si o ní, vzpomínam na ni,přemýšlím o ní...řekla bych ,že je to, jako když chlap nedokáže zapomenout na milenku :-)
OdpovědětVymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazat